MS v raftingu 1999

Tak už se to konečně stalo, po třech druhých místech na kontinentálních výběrech jsme se konečně dočkali a kvalifikovali jsme se na Camel White Water Challenge. Vyrážíme ve složení Jan "Chrudoš" Šťastný, Stanislav "Standa" Hajský, David "Doďa" Mrůzek, Jan "Pišák" Pischek, Martin "Kožak" Smolka, Martin Kaloš, novinář Pepa a vedoucí akce Robert "Kazour" Kazík.           

Letíme z Pražské Ruzyně přes Londýn až do Jihoafrické republiky a po 12 hodinách letu přistáváme na letišti v Kapském městě. Hned v letištní hale zjišťujeme že se nám někam zatoulaly naše věci. Po 2 hodinovém vyjednávání zjišťují, že jsou asi v Londýně a že nám přiletí až druhý den. Nás však ješte čeká 900 km autem na místo závodu a hlavně závod začíná už za dva dny, což je dost velký problém protože se dost špatně jezdí bez vest a pádel. Letecká společnost nám však věnuje několik dolárků na nákup základních hygienických potřeb, ty však byly utraceny za nákup kvalitní sportovní obuvi. To že nemáme ostatní věci nás zatím moc netrápí a tento problém řešíme několika láhvemi wisky z mého příručního zavazadla.

Po cestě zastavujeme na noc v Springbooku. Pišák a Doďa však nelení a vyrážejí do místního baru kde se jim nejenom daří komunikovat z místními černochy, ale ješte za jedno reprezentační triko(Pišák by ho stejně nenosil) a sto korun českých celou noc zdatně popíjeli. Ovšem zase zaplatily 15 dolarů za ubytování ve kterém nespali ani minutu.

 Po prezentaci a seznámení z bungalovy nás organizátoři zvou západ slunce a na seznamovací party na jeden z okolních kopců. Večer nám ještě zatančí u ohně křováci a ochutnáme místní pivo Springbook které není sice nic moc ale nepij to za ty prachy.

Na ranním brífinku nám organizátoři sděluji ze vodu opravdu pustily ale že na peřej na které se má odjet závod ve slalomu na raftu ještě nikdo nejel a to nás rozhodně potěšilo, zvlášť když ještě nemáme svoje věci. Necelou hodinku před startem nám dorazilo i vybavení a tak za to můžeme na time trialu pořádně vzít. Druhé místo je solidním začátkem a zpruhou do dalších závodů. Poté vyrážíme na prohlídku tratě slalomu to co nás však čeká překvapuje všechny teamy. Peřej vtipně pojmenovaná „Kamenný horor“ 150 metrů pekla a ještě k tomu 7 branek, vzlášt šestka je pěkně vypečená. Všichni konstatují teamy konstatují nesjízdné a chodí kolem vody a hledají aspoň stopu na sjetí, o šestce zatím všichni mlčí. Volám na Standu že musíme rychle na vodu než to sjede někdo před námi, nasedáme a frčíme do kamenného hororu sjíždíme s problémy, projet šestku se nám však nedaří. Přibíhají k nám rozhodčí a ptají se jestli se dá šestka vůbec projet, Standa klidně říká že „yes“ a že je „easy“. Trať je proto schválena a nám všichni začínají říkat „Czech team crazy“.

Na večeři jsou všichni teamy se svýma trenéry a protože my žádného nemáme děláme z Pepy Formánka aspoň „Trener for alkohol“. Každou večeři tady sponzoruje nějaký výrobce alkoholu jeden den vína poté telila, pivo, multivitamínový nápoj s obsahem alkoholu převážně se tady večeře protahují do nočních hodin.Večeře jsou stejně nejoblíbenější činností nás všech.

Další den závodíme ve slalomu rozhodující brankou je právě branka číslo 6, vymyslel jsem na ni fintu „fň“. V první jízdě jsme jediný kdo ji projel a neplaval a tak v druhé všichni opisují podle nás.Ve druhé míjíme i my ale ostatní buď plavou nebo mají padesátku. Rozhodčí nám však dávají v první jízdě padesátku a až po diplomatickém jednání Kazoura a přehraném videozáznamu nás zařazují na první místo. Další disciplínou je Head to Head v tomto závodě však máme smůlu na špatnou startovní pozici a končíme na 6 místě.

Závod ve sjezdu se jede na 5 peřejích a protože jsme zaměřením sjezdaři už se těšíme jak jim to pořádně natřeme. Po výborném startu se usazujeme na prvním místě a jedeme dobře až k peřeji „kamenný horor“ kde po zvolení špatné stopy vypadává celá levá strana do vody a než se nám podaří je pochytat tak už jsou všichni daleko před námi a končíme tedy na 5 místě.

V teamu zavládlo zklamání v kombinaci jsme až na 4 místě a proto všichni doufáme že nás zachrání Doďa na kajaku, musí dojet před Jižní Afrikou a Německem. Taktika je tedy jasná držet se za nima na vlně a před cílem je předjet. Celí závod se Doďa držel na čtvrté pozici a na peřeji číslo 5 se Jihoafričan eskimuje a Němec dokonce plave Doďa utočí na druhou pozici a až do cíle ji udržel. Máme vyhráno končíme v kombinaci na druhém místě a můžeme slavit.

Na slavnostní vyhlášení jsme sice trochu zklamaní že nás nevyhlásily jako nejveselejší team závodů ale na následující party všem dokazujme že i tento titul rozhodně patří nám.

V Africe ješte zůstáváme tři dny v NP Kalahári podívat se na domorodé křováky a spousty zvěře kterou tam mají. Nemůže chybět ani návštěva Hornova mysu a malá koupel v moři. Poté odlítáme domů kde se už nemůžeme dočkat rozhovorů z novináři a odhánění davu omdlévajicíh fanynek.

Výsledky Camel White Water Chalenge 1999 JAR

Kombinace        1. Slovinsko

                        2. Česká republika

                        3. Jižní Afrika

Sprint              1. Rusko

                       2. Česká republika

                       3. Slovinsko

Slalom             1. Česká republika

                       2. Jižní Afrika

                       3. Kanada

Head to Head    1. Slovinsko

                         2. Německo

                         3. Jižní Afrika

                        6.Česká republika

Sjezd               1. Slovinsko

                        2. Rusko

                        3. Německo

                        5. Česká republika

Kajak sjezd      1. Slovinsko

                        2. Česká republika

                        3.Jižní Afrika

VAROVÁNÍ AUTORA ČLÁNKU

Upozorňuji čtenáře, že všechny chyby které v obsahu tohoto článku najdou, jsou na svých místech zcela záměrně a tudíž kdo by chtěl práci autora článku kritizovat nechť si napíše svoji stížnost ve dvojím vyhotovení na adresu:

František Lampa, Lampářská 352, Lampárna 002 01